Miluji jízdu na motorce. Vždycky jsem ji měla ráda, dokonce ještě předtím než jsem jí vůbec zakusila.
Pamatuji si, jak jsem říkávala mému tátovi, že mi jednou jednu koupí, a protože jsem s ním občas jezdila do jednoho obchodu s motorkami, měla jsem jich i pár vyhlídnutých.
Táta sice motorku nekoupil, ale já se zařídila po svém a jednoho bezvadného motorkáře jsem si nakonec našla. 😉
Poprvé jsem se na motorce svezla asi v 19 letech v Americe. Jela jsem tenkrát v tílku, zavinovací sukni a bez helmy. Ale nikomu to neříkejte. 🤫 😉 Bylo to naprosto boží, ale už tenkrát jsem, kromě té radosti a nadšení z jízdy, vnímala strach.
Nenapadlo mě se tím zaobírat, ale od té doby, vždy když jsem jela na motorce, ačkoliv jsem to opravdu milovala a vyhledávala to, prožívala jsem i strach.
Nezažila jsem žádnou vážnou nehodu, a ano dvakrát se mi stalo, že jsme ve velmi malé rychlosti motorku položili, ale nikdy se mi nic nestalo a ani na můj strach to žádný vliv nemělo. Bála jsem se stejně před i po.
Začala jsem to postupně pozorovat a hlavně toužit potom, aby to bylo jinak. Tak nějak jsem tušila, že je to možné. A proto jsem začala hledat cestu, jak se nebát. Ale nic nefungovalo.
„… přestala jsem se konečne bát nebo spíše pochopila, že to vůbec nikdy strach nebyl.“
A teprve tak rok zpátky jsem se konečně dočkala a přestala jsem se bát nebo spíše pochopila, že to vůbec nikdy strach nebyl. Podařilo se mi to díky tomu nejskvělejšímu nástroji Access Consciousness®, díky otázce.
Ta zlomová otázka byla: „Je to strach nebo vzrušení?“
Odpověď byla jasná. „Vzrušení.“ Od té doby už se nebojím. I když ze začátku jsem si tuto otázku musela položit pokaždé, když jsem sedla na motorku. Teď už nemusím.
Moc ráda bych se s vámi podělila o tu změnu, kterou to ve mě způsobilo, ale těžko se mi hledají slova, která by to popsala.
Nejvíce tomu asi odpovídá pocit radosti a klidu zároveň a taky takové laskavé a elektrizující šimrání po celém těle. No prostě mňam!
A jak se tohle ještě zlepší?
Kde všude zaměňujeme strach za vzrušení?
Není nic jednoduššího, než vždy, když máte pocit, že se bojíte, tak si položit otázku.
“ Někdy stačí jedna jediná otázka a všechno se změní. A to je to, co mě na Accessu nepřestává fascinovat.“